Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to bylo s občasníkem Na talíři

9. 3. 2016

Když jsme na jaře roku 2013 s Radoslavem Virtem starším pod vrchem tvrziště Talíř nakládali už asi pátý kontejner větvemi a buřením, najednou Radek povídá: „co kdybychom začali vydávat nějaké noviny nebo časopis? Mnoho věcí se nám ve městě nelíbí a ve Veselsku publikování není jisté“? Probrali jsme nápad ze všech stran a na nějakou dobu jej nechali být. Na podzim téhož roku se Radek přihlásil na schůzce Přátel historie znovu s tím, že kromě nás by se na tvorbě podíleli i jiní lidé. Uvedl Stanislava Absolona a Petra Hynka.

A tady začíná krátký příběh naivity na straně jedné a chladného kalkulu na té druhé. Přes pochybnosti i odrazování ostatních členů spolku, začali jsme s Radkem připravovat podobu a zajištění vydávání. Schválen název „Na talíři“. Dílem podle místa, kde záměr vznikl, dílem jako skrytý význam pro seriózní kritiku. Registraci novin jsme provedli pod značkou Přátel historie s tím, že obsah bude zčásti věnován historii, zčásti současnosti. Registrace na ministerstvu kultury proběhla rychle a bez problémů, mohla tak začít samotná práce na tomto díle. První číslo jsme uvedli na podzim roku 2013. Jaká byla moje představa, dokládá mnou sestavený úvod, který cituji doslova:

 

Vážení čtenáři! Vítáme Vás na stránkách prvního čísla občasníku Na Talíři.

Proč právě tento název? Ve Veselí máme kulturní památku tvrziště Talíř, zároveň chceme předkládat texty k samostatné úvaze a tedy na talíř všem, kdo chtějí přemýšlet ve prospěch všestranného rozvoje města kde žijí. Témata z historie budou tyto úvahy podporovat.

Občasník bude vycházet nepravidelně tak, jak nám dovolí množství příspěvků či aktuální dění. Naším přáním jsou nejméně čtyři čísla do roka. Rozsah se bude přizpůsobovat množství příspěvků, případně fotografií. Začínáme čtyřmi stranami.

Občasník je nezávislou tiskovinou. Nebude propagovat žádné podnikavce, ať už v ekonomické nebo politické oblasti.

Přátelé historie jsou sdružením nevýdělečným, proto cena 5 kč za jeden výtisk kopíruje náklady na jeho tisk a prodej.

Ambicí tvůrců občasníku jsou reflexe historie našeho města i jeho současnosti tak, jak ji vidí přispěvatelé–vydavatelé, ale i přispěvatelé–aktivní občané. Najdou–li se pracovití spolutvůrci, budou vítáni. Mohou se zde objevit i články s tématy přespolními, pokud bude jejich řešení trápit i veselské občany. Vzhledem k nepravidelnosti vydávání, nemůžeme uveřejňovat příspěvky s potřebou okamžité reakce. Například odpadky na ulici jsou podnětem k vyřešení Veselským službám, nikoli tomuto občasníku.

Přispěvatelé mohou posílat své články na mailovou adresu nataliri.veseli@seznam.cz nebo v papírové podobě vhodit do schránky sdružení, která je ve vstupním vestibulu mezi cukrárnou Kotyza a papírnictvím Holík na náměstí TGM č. 109. Předpokládáme, že budou podepsány, obsahu objektivního, psané slušnou formou. Autor uvede svůj telefonní, případně mailový kontakt. Vítány jsou i články těch, kdo budou odmítnuti redakcí měsíčníku Veselsko. Anonymové se u nás neuplatní. Otiskneme zde i vaše příspěvky, které neprošly cenzurou redakční rady měsíčníku Veselsko a městského úřadu.

Občasník bude nabízen v trafice pana Nouzy na náměstí TGM, v trafice pana Krolivce na třídě ČSA, v novinovém stánku na nádraží.

S měsíční prodlevou po vydání papírovém, jej uveřejníme na internetových stránkách našeho sdružení www.pratelehistorie.estranky.cz , kde si jej můžete přečíst v elektronické podobě.

Přejme si společně mnoho dělných chvil nad tvorbou tohoto občasníku i snahu, učit se diskuzi a možným řešením při komentování současnosti i minulosti tak, abychom jednou mohli s čistým svědomím prohlásit: „dobré dílo se podařilo“!

Už první příspěvek značky peh mě měl varovat. To, že představitel města udělá chybu, není důvodem k dehonestaci jeho rodiny. V dalších čtyřech číslech roku 2014 se začala projevovat tato tendence i u značek sab a vir. Vše vyvrcholilo, když jsem na podzim odmítl publikovat jejich články s tím, že pokud se nedohodneme na změně jejich rétoriky, noviny končí. Jako předseda spolku, který jejich vydávání zaštítil, jsem k tomuto kroku měl jasné oprávnění. V té době probíhala také předvolební kampaň před obecními volbami. Až v jejím začátku jsem po kritických reakcích ve svém okolí i od mnoha občanů města, konečně prohlédl. Značky výše uvedené náhle přestaly mít zájem o publikování i o samotný občasník. Slyšel jsem od nich i takové připomínky, jako že jsem jim příspěvky cenzuroval, nebo jsem řízen z fary a podobně. Co bylo skutečným zájmem mých „spolupracovníků“, jsem do důsledku pochopil až po volbách, kdy byli peh i sab zvoleni do zastupitelstva města. Skončila komunikace, nastal tvrdý a záludný bojkot, se snahou mne umlčet a znemožnit. Částečně a na krátkou dobu se jim to podařilo. Mnoho lidí mi vyčítalo, že jsem jim poskytl platformu pro jejich předvolební zviditelnění a jsem tak částečně zodpovědný za jejich zvolení. Přestože mé články o historii a spolku Přátel historie v jednotlivých číslech novin převažovaly, začalo se o občasníku mluvit jako o „plátku“, kde se zviditelňuje peh a nestojí za zlámanou grešli. Dodnes se setkávám s názorem, že to byl „Hynkův plátek, který jsem raději ani nečetl...“

Ve své bláhové víře v životaschopnost novin, jsem měl připraven materiál na dva roky dopředu. Radek Virt nosil noviny k tiskaři, já odesílal povinné výtisky, v trafikách k nám byli vlídní...... Škoda. Nepláči nad rozlitým mlékem. Život jde dál a mně nezbývá, než být už provždy poučen, že spolupráce s určitými lidmi vždy vede ke špatnému konci.

Tolik o krátké historii občasníku Na talíři.

                                          Václav Jelínek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář